cz de ed

MUDr. Jiří Antonín MAREK

komplexní diagnostika, léčba a prevence potíží a bolestí pohybového aparátu

'ˆ' Lokální problémy

Hlava bolí od nohou

Vliv korekce postavení nohou a kotníků termoplastickými vložkami do bot na chůzi, běh a sport

Podle odborníků trápí potíže s pohybovým aparátem velkou část populace. Často se setkávají s pacienty, kteří si stěžují na bolesti na bolesti nohou při zvýšené námaze a při sportu, na problémy s Achillovou šlachou, patními ostruhami, deformitami prstů. Výjimkou nejsou ani opakované výrony kotníků, bolesti bérců, artróza a degenerace kolenního kloubu včetně nepříjemností s kolenní chrupavkou, vazy a menisky. "Zmírnit nebo upravit podobné bolestivé stavy mohou orthézy nebo korekční ortopedické pomůcky. Dokonce i stavy po zlomeninách nohou, operacích kotníků, kyčlí i meziobratlových destiček se dají podstatně ovlivnit jejich cílenou volbou" upozorňuje specialista na pohybový aparát MUDr. Jiří Marek.

  • Podle odborníků trápí potíže s pohybovým aparátem velkou část populace bez ohledu na věkové kategorie
  • I když se to nezdá, hlava opravdu může bolet od nohou
  • Zdánlivě nesmyslné rčení potvrzují dokonce i lékaři. Bolesti krční páteře i hlavy skutečně mohou mít na svědomí problémy s nožní klenbou, nesprávné postavení kotníků i špatná funkce kolenních kloubů

Orthézy z modrého neoprénu, které můžete potkat doslova na každém kroku, podle něj nejsou řešením potíží, pro které je lidé nosí.Mohou dokonce oddálit řešení správné! "Někteří sportovci bez orthézy na kolenním kloubu už vůbec nevylezou na kurt nebo palubovku. Tak si zvyknou na to, že orthéza příjemně uleví přetíženému svalstvu nebo kloubům, že si ani nevšimnou, když se jejich problém s pohybovým aparátem přesune jinam. Tedy nevyřeší, ale jenom oddálí a většinou i zvýší negativní vliví," varuje Marek. Existují i moderní orthézy, které umožňují i léčbu konkrétních potíží. Podporují nebo limitují pohyb v kloubu, a dokáží tak nahradit dlahu nebo sádrový obvaz. Jsou však finančně poměrně náročné (zhruba 11 tisíc korun - kvalitní orthéza na kolenní kloub, pro pacienta asi 6 tisíc Kč, zbytek zdrav. poj.).

Klasickou korekční pomůckou, která pomáhá jak zdravé noze se vyrovnat se stresem překotného života, tak nemocné noze překonat bolesti, jsou vložky do bot. Zatímco dříve jich bylo poskrovnu nebo nebyly kvalitní, v současnosti je jejich sortiment široký. K těm mezi lékařskou i laickou veřejností nejoblíbenějším patří termoplastické vložky nebo takové, které jsou vyrobeny individuálně přímo na určité chodidlo. Jinou vložku totiž potřebuje školák, jinou aktivní sportovec a odlišnou ženská noha. Termoplastické vložky se během několika minut přizpůsobí danému tvaru a podpoří normální tvar nohy. Tvrdé povrchy mají totiž vliv na to, jakou rychlostí se noha zplošťuje a deformuje. Noha pak není schopna optimálně rozložit váhu těla a nárazy na podložku se zpětně přenášejí na klouby a páteř.

Vedle vložek jsou ortopédy doporučovány i srdíčka a klínky do bot. Srdíčka podporují příčnou klenbu chodidla a téměř zázračně pomáhají při potížích s bolavým palcem, otoky a kuřími oky, protože nohu nadzvedávají, a uvolňují tak prsty. Klínky zase korigují postavení celého těla díky tomu, že si dokáží poradit s vbočenými nebo vybočenými kotníky. Díky korekci natvarované termoplastické vložky v botě je noha správně vedena při pohybu, chůzi, sportu.

Born to run
Zrozeni k běhu

Zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa

Christopher McDougall
Zamyšlení MUDr.Jiřího Marka nad touto knihou a nejen nad ní.
Nevěřte bezvýhradně informacím v mediích, v TV, tisku, knihách nebo na internetu.

…………………………………………………………………………..

Kdo tuto knihu přečetl, ten určitě dostal chuť hned se proběhnout ! Pokud už pravidelně neběhal před čtením této knihy. Pokud čtenář občas běhal, dostal chuť začít běhat pravidelně. A víc. A častěji! A co je nejzajímavější, dostal určitě i chuť změnit svůj dosavadní život! Styl života. A to nejen tím, že bude běhat, či více běhat, ale také jinak jíst, změnit jídelníček, poopravit pořadí svých „životních priorit“. K tomu všemu vede tato kniha.
Kniha „ Born to run“ je opravdu dobře napsaná. A navíc přišla ve správnou dobu! Byla dobře načasovaná! Proto se stala bestsellerem. Mnoho lidí, zasaženo touto knihou opravdu běhat začalo. Díky této knize začala spousta lidí běhat bosky. Potřebovali jsme tuto knihu. Protože běh, normální pohyb z našeho života mizí.
Motivace k pohybu, nejen k běhání je skryta ve všech doporučeních moderní medicíny. V léčbě všech chorob , i těch nevyléčitelných je pohyb jako lék nezbytný. Dokonce přiměřený pohyb, cvičení neznehybněných končetin pomáhá i v léčbě zlomeniny kostí- těch léčených- znehybněných.
Nejen z této knihy víme, že máme tělesnou schránku, která má své biomechanické zákonitosti. Tělo, jeho končetiny, svaly, kosti, klouby právě pro svoji správnou funkci potřebují pohyb.V tomto nejsme jiní než ostatní živočichové. Ať čtyřnožec či pták, všichni potřebují k životu, ke shánění potravy pohyb. Tělo všech živočichů je dennodenním pohybem udržováno ve správné funkci. Nejen svaly a kosti, ale i srdce, cévy, metabolizmus a mozek! Člověk se liší tím,že používá mozek k tomu, aby měl tento život snazší, aby s co nejmenší námahou( včetně té tělesné) potravu získal. Tím, že mozek získal tuto autonomii, tělo ho poslouchá…ztratil tyto konkrétní pudové mechanizmy, ztratil nutnost přirozeného pohybu. Naše tělo však pohyb potřebuje. Člověk to ví, ale je těžké se k dostatečnému pohybu přinutit! Když chybí ten tlak, když nejde o potravu! Když nejde o život! Tak daleko došla ona nadvláda mozku nad tělem.
Člověk moderní doby už nemá téměř žádnou potřebu chodit, natožpak běhat. Proto se nám jeví „objev“ této knihy, že jsme zrozeni k běhu jako překvapení. Podíváme li se však na naše potomky, na malé děti trochu s logickým nadhledem, tak z tohoto důvodu tato kniha psaná být vlastně nemusela. Děti asi do 5 let jsou v neustálém pohybu, nechodí, běhají. A pokud se zastaví, není v tomto ranném dětství potřeba přemýšlet, jaký je správný postoj, správné držení těla ve stoje, je to automatické, bez přemýšlení, nikdo děti učit stát nemusel. A samozřejmě ani běhat. V ranném dětství ještě pud k pohybu nechybí.
Před asi 25 lety probíhaly výzkumy, kolik vlastně v tehdejší době, tehdy průměrnému, dospělému člověku chybí pohybu. Bylo zjištěno, že to je 30 minut. Minimálně 3x týdně by se měl běžný člověk té doby nějak hýbat, sportovat a cvičit . Tak , aby při tomto pohybu srdeční frekvence dosáhla 65 procent maximální srdeční frekvence- MSR. To bylo před 25 lety! V roce 2009 dokončili medicínští výzkumníci na universitě opět dlouhou studii na toto téma( překvapivě v U.S.A.) a zjistili tento posun: dnešní moderní průměrný člověk potřebuje minimálně 50 minut DENNĚ. Za stejných podmínek. To je posun. Před pár lety bylo potřeba ke správnému životnímu stylu přidat půl hodiny pohybu. 3x týdně. A dnes denně ! A minimálně 50 minut. Pohyb nám prostě z denního života zmizel. K práci, k obživě ho z 99 procent nepotřebujeme.
Motivace touto knihou k pohybu, konkrétně k běhání je neuvěřitelná. Pokusím se z pohledu nejnovějších poznatků moderní medicíny, a samozřejmě i z pohledu mých zkušeností a vědomostí malinko poopravit některé zavádějící informace. Nelze ani tuto krásnou knihu spolknout i s chlupy.
Autor začal pátrat, proč ho bolí noha v r. 2001. Byl u lékařů, údajně nejlepších odborníků v U.S.A. S tím nebudu polemizovat. Obecná praxe tehdejší doby, ale i bohužel stále ještě i současné je přesně taková , jak popisuje v knize. Píše, že si v té době připadal jako fyzicky nezničitelný. Hodně a denně sportoval. Experimentoval s extrémními sporty. Vše zvládl bez škrábnutí.“ Ale stačilo se několikrát proběhnout, a válím se po zemi jako chlápek postřelený na příjezdovce. V jakémkoli jiném sportu by mě podobná sbírka zranění diskvalifikovala. V běhání se to považovalo za normální. Opravdovou kuriozitou jsou běžci, kteří na zranění NETRPÍ. Osm z deseti běžců se zraní KAŽDÝ ROK. Je jedno, jestli jste mohutní nebo hubení, rychlí či pomalí, šampioni maratonu nebo jen víkendoví nadšenci, pravděpodobnost, že si poraníte kolena, lýtka, šlachy, kyčle nebo paty je stejná“. Ale již před rokem 2001 jsem nejen já, ale i jiní známější kolegové nejen v ČR, ale i v U.S.A. psali o tom, že neexistuje zranění bez příčiny. Zranění se běžcům nestávají. To není náhoda. Je to důsledek absence preventivní péče o sportovcovu biomechaniku. Fakt, který popisuje autor knihy, Mc Dougall jako citaci ze „Sport Injury Bulletine –každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku váhy těla“ je zajímavý. To, jak popisuje lechtání chodidel….až po mučení přes chodidla v Iráku možná zaujme či pobaví čtenáře! Autor však neuvádí nebo neví, že moderní lékaři výzkumníci už před rokem 2001 prokázali asymetrii v zátěži nohy díky poruše statiky těla, díky funkčním změnám v postavení pánve. Ty jsou následkem toho, že máme pouze dvě nohy a na nich chodíme, nebo také běháme… Díky této disbalanci se každé kilo váhy přenáší 4x více na nohu přetěžovanou. Takže je hezké, že při běhu dopadne na běžcovu nohu jeho váha ( má li 90 kg) vahou 180 kg. Ale při poruše statiky těla,díky asymetrii v postavení pánve však vahou 360 kg na nohu přetěžovanou! A na nepřetěžovanou, vlastně tím pádem odlehčenou, sice výrazně méně než 90 kg, ale asymetricky. Jiným směrem, jiným zřetězením svalů. Toto jsou ještě závažnější fakta. Proto se zranění přihází na jedné noze, zcela vyjímečně na obou současně!
Na otázku na str. 20 „ jak se tedy má běhat správně?“ jsem již před r.2001 já a samozřejmě i jiní známější lékaři ve světě( ale také u nás, např. prof.MUDr.Janda) odpovídal –běhat máme automaticky správně! Co to je? Tak jako děti nikdo neučí běhat, tak i nás by nemusel. Tím, že jsme od dětství neběhali soustavně, každý jednotlivý den… tak jsme to zapomněli…To ale není jako zapomenut napsat úkol do školy. Tělo zapomnělo tyto zažité mechanizmy, složité reflexní pochody ve svalech a kloubech při běhu. Běhat automaticky správně znamená intuitivně, reflexně. Toto je část pravdy. Samozřejmě techniku správného stylu běhu se naučit můžeme za pomocí trenéra či příruček a video-návodů. Automaticky správně- tato odpověď má hlubší kontext. Máme zakódován , geneticky zakódován „stereotyp běhu“ . Toto nervově reflexní propojení svalů nohou s centrálním nervovým aparátem, konkrétně s míchou je funkční, pokud je správně používáme. Přestaneme li je používat, nezmizí, oblení, nefunguje automaticky! Musíme je oživit. Proto se v posledních desítkách let objevuje jako automatická součást rehabilitace po zranění dolní končetiny, která byla léčebně znehybněna, cvičení na obnovování reflexů. Balanční, propriocepční cvičení. Je li ale díky nedostatečné péči o funkci našeho těla přítomna disbalance ve statice- asymetrie v postavení pánve, které mění funkčním způsobem délku končetin tak, že máme klidně jednu dolní končetinu o 3-4 cm delší než druhou, tak tato porucha vyléčit NELZE. Nelze zautomatizovat stereotyp běhu. Jedině jsme li funkčně ve správné biomechanické balanci, pak můžeme vylepšovat techniku běhu, běhat správně.
Otázka na str. 21,“ proč se ostatní savci mohou spolehnout na své nohy?“je téměř nadbytečná. Když si uvědomíme, že všichni savci používají své nohy, většinou čtyři, k běhání za potravou, případně k jejímu hledání a občas k útěku před nebezpečím, je logické, že neustálý celodenní pohyb , zvláště u čtyřnožců automaticky udržuje správnou funkci celého těla. Savci si nesednou na židli, k počítači…Odpočívají pouze ve stoje či v leže- a zbytek dne jsou v pohybu.
Na fakt, uvedený na str. 22, že „Tarahumarové netrpěli cukrovkou, depresemi a vlastně ani stářím“ a také jinými civilizačními chorobami, že dokázali běhat velmi rychle i ve stáří si nelze než povzdechnout. Ano je to tak. V této větě je zhuštěn význam této knihy. Zamysleme se nad sebou, nad svým životním stylem. Nejsme jen mozek v těle. O tělo musíme pečovat, odměněn bude poté i MOZEK.
Na str. 95 začíná vzpomínka a odkaz na NAŠEHO Emila Zátopka.“ Vigil toužil jen po tom, najít jediného ROZENÉHO BĚŽCE, někoho, kdo bude běhat jen pro radost z běhu jako umělec unášený inspirací, a moci studovat, jak trénuje, žije a myslí. Vigil jeden takový prototyp našel. Český voják, nemotorný moula, který běhal tak příšerným stylem, že vypadal,-jako by mu právě propíchli srdce-. Tak se o něm alespoň vyjádřil jeden sportovní novinář. Jenže Emil Zátopek miloval běh natolik, že ještě jako voják základní služby brával svítilnu a vyrážel za nocí na třicetikilometrová běhy do lesů… V kanadách… V zimě…Po celodenním pěchotním výcviku“. Měl jsem to štěstí, že jsem se s panem Emilem Zátopkem mohl setkat. Bohužel však až u nemocničního lůžka, při jeho poslední hospitalizaci. Slovní komunikace již zajímavá nebyla pro jeho výrazné oslabení nemocí ( i tehdy mluvil česky i německy!). Mohl jsem však vidět a zběžně vyšetřit jak vypadají klouby běžce, který naběhal neuvěřitelné množství kilometrů . Je otázkou, zda někdo někdy za svůj život naběhal víc. Je fantastické, jak dokázal pan Emil Zátopek ve svém životě běhat a jak dokázal žít běháním.“ Žijme tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřebního ústavu, říkával Mark Twain. Zátopek objevil způsob, jak běhat, aby když vyhraje, měly z toho radost ostatní týmy, soupeři v běhu“.
Na str. 153 začíná óda na běhání bosky. Odvíjí se od „Manifestu bosé nohy Bosého Kena Boba. Mnohé z vás asi trápí chronická zranění způsobená běháním, začíná Bosý Ken Bob: Boty blokují bolest, ne nárazy!…Bolest nás učí běhat pohodlně!…V okamžiku, kdy začnete běhat bosí, změníte způsob svého běhání“ . Nelze než souhlasit. Velmi mě mrzí, že já měl ve svém dětství běhání bosky zakázáno( samozřejmě milujícími rodiči s dobrým úmyslem, ochránit mé nohy od zranění). Pamatuji se však dodnes, že někteří mí starší příbuzní tehdy ještě bosky chodili, běhat jsem je neviděl. Zajímalo mě tehdy, jak je to možné. Mě chůze naboso bolela. Divil jsem se, že odpovídali, že je to příjemné. Chodili bosi. Chodili ale bosky jen na venkově, na polních cestách, při práci na polích, prostě v terénu bez silnic, bez chodníků, bez tvrdého podkladu.
Tady si dovoluji vsunout svoji úvahu o běhání naboso a v pětiprstech, kterou jsem napsal ještě před přečtením této knihy. Po jejím přečtení jsem ve svém příspěvku, zamyšlení nezměnil ani slovo.
Pětiprsty, minimalistická běžecká obuv, běhání naboso.
Je to nyní velká móda mezi běžci. Existují propagátoři i odpůrci.
Jedná se vlastně o“ rukavice na nohy“. Proto neposkytují žádnou podporu noze a nožní klenbě. Poskytují pouze ochranu kůži proti přímému kontaktu s terénem. Proto jako reflexní léčbu pomocí chůze či běhu prostřednictvím dráždění plosky nohy nerovným terénem, chůzí či během v písku či jemném štěrku,případně během v lese, je lze absolutně doporučit. Pro delší chůzi či běh jsou vhodné pouze pro minimum lidí. Málokdo se narodil s vrozeným ideálně symetrickým postavením nohou, kotníků ve vertikální ose, postavením celých dolních končetin beze sklonu k typu O či X. Bohužel pro 99 procent lidí platí to, co již mnohé výzkumy na renomovaných universitách dávno a opakovaně prokázaly. To, že naše nohy díky vrozené malé či větší asymetrii nejsou vhodné pro chození bez adekvátní podpory botou…. I malá asymetrie v postavení nohy změní reakci svalů lýtka a následně celého těla na každý jednotlivý krok.
Proč tedy to nadšení běžců z těchto minimalistických bot? Musíme odlišit dvě stránky věci. Vliv svalů nohy a lýtka na celý organizmus je nesporný. Nejen svalová reakce pánve, nejen změny v symetrii a délce dolních končetin. Je to vliv biomechaniky, propriocepce a senzomotoriky. Každý krok díky této nejenom svalové reakci naše tělo ovlivňuje. Korekce postavení nohy a kotníku, vedení nohy při chůzi může našemu zdraví významně pomoci. Čím více a lépe však korigujeme, čím více pak následně zatěžujeme nohy chůzí a během, tím méně povzbuzujeme k funkci malé a drobné svaly nohy. Ale pozor , nyní mluvíme o krátkých svalech nohy a chodidla. Sem patří minimálně 18 relativně malých svalů na jedné noze. A tyto svaly jsou správnou podporou kvalitní botou a individuálně vytvořenou stélkou v ní šetřeny a následně ochabují, ztrácí sílu a funkci.
Proto sportovci a zvláště běžci, kteří naběhali stovky až tisíce kilometrů cítí po krátkém používání tohoto druhu bot pouze příjemné reakce nohou. Svaly, které existovaly, ale nefungovaly správně , náhle ožívají. To nelze necítit.
Pokud však tito sportovci budou používat pouze tento typ bot, případně budou běhat přímo bosky, tento pozitivní efekt bude slábnout.Opět naskočí vliv toho, že máme pouze dvě nohy, konkrétní vrozené , často asymetrické postavení nohou a kotníků…..a to ovlivňuje nejen nohy,ale i tělo.
Zpět k pětiprstům. Tyto výše uvedené aspekty funkce obuvi opravdu nemohou splňovat. Přesto se jedná o vynikající pomůcku. Jak jsem již uvedl, mezi speciální cvičení , která vedou k procvičení více svalů nohy mohou pomoci právě pětiprsty. Nikdy však způsobem běhu na delší vzdálenosti. Vždy by se mělo jednat o kratší výběhy , případně pouze procházky v době trvání - v minutách, nikoliv desítkách minut. Souhrn takových proběhnutí však může za den dát sumu až 50 minut. ..bez rizika poškození. Rozděleně do minimálně dvou intervalů se však o přetížení nejedná. Vše je ale individuální, vše se odvíjí od konkrétního stavu nohou.
Speciální cvičení na drobné svaly nohy, aniž mluvíme o sensomotorice a propriocepci existuje i v ČR léta. Nejzajímavější přístroj předvádí v Hradci Králové MUDr. Havrda- PODOGYM. Není to však jediná možná pomůcka.
Na závěr bych chtěl zdůraznit: NOHA je prostorový útvar, má svoji architektoniku, nohu nelze jen odizolovat od kontaktu s povrchem, na které chodíme či běháme. Je třeba nohu podepřít a případně( což je bohužel častější než si myslíme) korigovat vrozené či poúrazové asymetrie. Vliv této správné podpory není jen na nohu samotnou. Na funkci nohy při pohybu, při došlapu reagují svaly lýtka..a následně celé tělo. Na nohu má zase vliv stav statiky těla…máme přibližně 233 kostí v těle a ty jsou správně funkčně propojeny. Bez udržování jejich souladu se však nikdo neobejde. Nebudeme li se věnovat i drobným svalům nohy, čeká nás negativní následky až po opravdu tisících kilometrech chůze a běhu, případně ve stáří. A to je fakt.
K této mé úvaze o běhání bos, kterou jsem napsal již v r. 2011 bych pouze dodal, že alarmující poukaz na ničení našich nohou botami začíná být zajímavý až opravdu v dnešní době. Sportovci, kteří aktivně sportovali před 10 lety a ještě dříve sice v dětství bosky neběhali, jak však i autor sám potvrzuje na str.164, do roku 1972 běhali na tenkých podrážkách, tím pádem negativní vliv bot nebyl až tak výrazný. Navíc zdůrazňuji, chodili jsme více . Bylo více terénů bez chodníků a silnic! V dnešní době běhají i děti v botách, na tvrdých terénech….až na děti v Africe a v Asii. Bez bot se určitě neobejdeme. Je ale otázka, jaké ty boty budou.
Na str. 165 je zvýrazněn negativní dopad výztuh a opor v botách. Musím souhlasit. Ale! Nelze nohu , která je mírně či více asymetrická, jak co se týče tvaru, tak vertikální osy kotníku nechat chodit a běhat bez minimálně nasměrování správnou podporou. Je však rozdíl, jak tuto podporu či nasměrování nabídnout pomocí boty či vložky v ní noze pro chůzi, pro pomalý běh, pro rychlý běh či dokonce pro běh s častou změnou směru toho pohybu( například pro kolektivní sporty). Tady by bylo vhodnější používat adekvátni boty a individuální , korigované vložky v ní. Ale pro každý způsob běhu jinou botu, jinou korekci vložkou v ní.
Výsledek studie v „The Američan Journal of Sport Medicíně“ z r. 1993 o rozcvičování a vlivu jógy ( asi myšleno i strečinku) pouze potvrzuje význam těchto procedur pro sportovní aktivitu a její kvalitu jako takovou. Souhlasím s minimálním či žádným vlivem na prevenci zranění. To nakonec prokázaly jiné studie v pozdějších letech (1996-2000), které byly uvedeny také ve stejném časopise. Ty prokázaly preventivní význam pro některé druhy( nikoliv paušálně) sportu pouze jako zahřívací cvičení- a opět žádný pozitivní vliv protahovacích cvičení. Rozcvičení před během u člověka, který není ve funkční kondici( míněno postavení pánve, svalová eubalance od nohou až po hlavu) přinese pouze zvýraznění funkčních asymetrií a disbalancí, proto vede ke zranění dokonce častěji. Paralela se čtyřnožci se opět nabízí. Čtyřnohý savec nemá pauzy mezi tréninky a závody, nesedí, pohybuje se, běhá stále! Je to jeho životní nutnost. Nepotřebuje dohled nad funkcí těla. Po případném úraze musí být okamžitě schopen normálně fungovat i dál, jinak se stane obětí šelem , které by si na zdravého jedince netroufly. Narodí li se takový savec s vadou či výraznější asymetrií, nepřežije než pár dní. Dokonce ani jeho matka se nesnaží takového potomka udržet při životě, instinkt jí praví, že to nemá budoucnost. A člověk?? Řecká Sparta je již dávná minulost, ale je s podivem, jak jsme tehdy ještě byli blízko ostatním savcům. My , myslící lidé!
Na str. 171 je z mého pohledu nosná část přínosu knihy, odborného přínosu. Vliv biomechaniky na nohu- a musím rozšířit – následně z nohy dále na celé tělo. 26 kostí, 33 kloubů nohy,12 šlach a 18 svalů potřebují trénink k udržení své funkce. Ideálně vypolstrovaná bota z tohoto pohledu nohu ochuzuje o správný pohyb, znemožňuje správnou funkci. Máme však každý jinou nohu, jiné nohy, jak co se týče klenby, tak vertikální osy kotníku a nohy. Proto jen minimum lidí může běhat bosky( pomineme li vhodnost terénu, na kterém běháme). Většina potřebuje malou či větší pomoc k nasměrování pohybu a tím reakce řetězce svalů nohy a dolní končetiny při běhu. Pro tyto lidi je běhání bos jako lék, který je potřeba individuálně dávkovat. Str. 174 - “Dobře vyvinutou nohou byla obdařena jen část populace.“ Nelze než jen souhlasit.
Na str. 198 je nenápadná informace o učení běhání v Tarahumarské škole. Děti se učí běhat a současně kopou do míčku. Krásné praktické provedení jednoduchého a hravého způsobu obnovování správného stereotypu běhu. Při běhu dojde ke kratičkém pozastavení a zakoncentrování na kop do míčku. Je to příklad balančního cvičení v akci, při pohybu.
Na str. 203 začíná úvaha o stravě. Prakticky bez chyby, ani dietolog by asi neměl připomínek. Jednu si ale neodpustím. V dnešní době je možno být výrazně pestřejší. Což přivede intenzivnější prožitek, pocit a chuť při jídle. A  přitom může být dodržena potřeba kvality stravy- množství bílkovin, tuků, cukrů a vitamínů, minerálií. Zjednodušil bych tuto úvahu na důraz na složení a pestrost. Správná výživa nemusí být jen z kukuřice, ovoce a fazolí. To ale neznamená, že je to špatně.
Na str. 215 je zamyšlení nad rozdílnou tělesnou stavbou savců-savců- chodců a savců- běžců. Chodci chodí a lezou- příklad opice, šimpanz. Běžci běhají- koně, skot, psi. Velmi hezká je úvaha nad šíjovým vazem. Z pohledu moderní medicíny potřebuje více péče než si myslíme. Stačí přitom tak málo. Minimálně jednou denně, ideálně ráno provést jednoduché strečinkové, protahovací cvičení, kdy vyvěsíme ruce spojené v zátylku- společně s hlavou do uvolněného předklonu pouze hlavy. Jednominutový strečink přinese uvolnění chronicky přetěžovaného vazu a s ním funkčně spojených svalů. To nastartuje napřímení hlavy a následně i těla. Jednoduchý, kratičký-co se týče trvání - cvik…a obrovský význam pro správné držení těla celý den, nejen při běhu. O významu vazu se dostatečně vyjadřuje autor na této stránce knihy.
V dnešní době se roztrhl pytel s knihami doporučujícími chůzi a běh naboso. Tak i kniha autora Dr. Daniela Howella , která se i tak jmenuje: „Naboso“.
Nechci opakovat to, co jsem již napsal. Z velké části objevuje již objevené. Chůze a běh naboso je pro nás dobrá. Ne však pro všechny, každý má jinou biomechaniku nohou a celé vazby- kyčel-koleno-kotník. Proto velká většina afrických běžců může běhat naboso bez rizika vlivu na tělo člověka. Pomineme li negativní vliv tvrdých podkladů v moderním světě- podlaha, chodník a silnice. Pro 90 procent lidí však toto neplatí, potřebují určitou konkrétní pomoc od boty, případně od speciální stélky v ní. I pro ně je chůze a běh na boso pozitivní. Ale jako lék, konkrétně dávkovaný. Stejně tak i pro lidi, kteří mají to štěstí, že mají ideální postavení nohy , kotníků a spojení až k pánvi, ale chodili a běhali celý život v botách. Pro tyto je chůze a běh naboso lék, jehož dávkování je možno postupně zvyšovat.
Informace , že bota je líheň pro plísně a houby je zavádějící. Zdravý člověk, se zdravou nohou, který používá správnou obuv NENÍ ohrožen.
Hezké je zamyšlení, kdy činnost na boso neškodí tím, že chodíme či běháme. Například doporučované řízení automobilu bosky lze opravdu jen doporučit jako velmi přínosné!
Hlavní hrdina knihy „ Born to run“ Caballo letos, v r. 2012 zemřel. Zemřel při běhu. Řekli bychom, krásná smrt. Žil běháním, žil pro běh, díky běhu žil! Přesto bych se rád nad touto smrtí zamyslel. Proč umírají starší běžci? Jakému riziku čelí běhající veteráni? Pravidelně běhají, povětšinou v intenzitě, rychlostí, která by neměla ohrozit jejich zdraví, hlavně srdce. Hodně jich běhá s doporučením lékařů, včetně kardiologů. Pravidelně běhá i hodně lékařů a kardiologů právě ve veteránském věku.
Jak se píše v časopise „ Cor Vasa“ , časopis kardiologů, specialistů na srdce a jeho nemoci, „pravidelná pohybová aktivita snižuje krevní tlak, zlepšuje rizikový profil, pokud jde o aterosklerózu, a snižuje riziko vzniku vzniku ischemické choroby srdeční i celkové riziko úmrtí. Riziko úmrtí na koronární nemoc je u fyzicky aktivních lidí poloviční. Pohybová aktivita je doporučována nejen zdravým lidem v rámci prevence, ale dokonce i těm, u kterých je prokázána významná koronární nemoc nebo kteří trpí srdečním selháváním“.Tolik pražský kardiolog pan prof.MUDr.Josef Veselka.
Pravidelný pohyb, nejen běh je pro srdce a cévy vysloveně lék. Přitom právě při běhu umřelo na selhání srdce mnoho běhajících kamarádů. Ze statistik kardiologů, uvádím příklad převzatý od kardiologa MUDr.Jaromíra Vitnera, „vyplývá, že úmrtí starších sportovců je z 80 procent způsobeno aterosklerózou srdečních cév, tedy ucpáváním cév( laicky řečeno). I Caballo pravděpodobně zemřel na srdeční infarkt. Samotný běh ale ten infarkt nezpůsobil. Příčina byla v prasknutí takzvaného sklerotického plátu na vnitřní straně cévy s následným infarktem a náhlou smrtí“. Bohužel člověk vůbec nemusí poznat, že je s jeho srdcem něco v nepořádku. Zvlášť pravidelně sportující člověk! Pravidelný sport a běh přináší spoustu drobných a opakovaných podnětů charakteru občasné bolesti svalu, kloubu , v zádech, někdy i na hrudi. Tím, že to není opakovaná bolest na stejném místě dochází k jejímu podcenění sportovcem. Samozřejmě nemůžeme běhat s každým píchnutím k lékaři. Přesto podceňovat tyto příznaky je obrovská chyba. Jak co se týče bolestí kloubů a svalů, tak bolestí na hrudi. Občasná bolest svalu, šlachy nebo kloubu by měla připomenout, že má určitě nějakou příčinu v souladu těla, že by to chtělo překontrolovat jeho funkčnost. Řešit přicházející problém dříve, než se bolest stane trvalou, či dokonce vyústí ve zranění a zánět. Bolest na hrudi, hlavně typicky tlaková, pálivá, svíravá bolest , která je nejčastěji plošná, nelze ukázat konkrétní bolavé místo, jen celou plochu. Taková bolest odklad nesnese vůbec! Objeví li se , byť jen krátce, zvláště však při zátěži během, pak je vyšetření u lékaře nezbytné a neodkladné! Mezi varovné příznaky patří také snížení dosud dobré fyzické výkonnosti, zadýchávání či pokašlávání při výběhu do kopce. Předejít ohrožení zdraví a života lze jednoduchým opatřením. Dodržovat pravidelné prohlídky u lékaře. U 66 procent běžců, kteří zemřeli při běhu bylo následně zjištěno, že lékaře nenavštívili déle než 3 roky. Je to logické, pravidelně běhající člověk se cítí dobře, opakovaně vyplavované endorfiny a celkově dobrá fyzická kondice přináší pocit zdraví. Pravidelně běhající člověk také většinou dodržuje zdravý životní styl včetně výživy, v obrovské většině nekouří! Přesto pravidelné preventivní prohlídky je nutno brát jako samozřejmost. Kontrola cholesterolu, krevního tlaku, EKG a zátěžového EKG nezabere mnoho času. Dle konkrétního člověka je ji pak nutno absolvovat různě často 1x za 2 roky až 1x za 3 měsíce u lidí ohroženějších, kdy už není vše v pořádku. Toto platí pro běžce, kondičně běhající.Kondičně běhající je člověk, který za týden uběhne do asi 60 km. Časově to je 350 minut za týden, kdy se srdeční frekvence běžce pohybuje nad 60 -65 procent MSF, maximální srdeční frekvence. Mluvíme li o běžcích běhajících vytrvalostně, což lze rámcově odlišit dle počtu naběhaných kilometrů týdně, pak je situace ještě pro laika nepochopitelnější. Pokusím se objasnit. Amatérský vytrvalostní běžec běhá 5-10 hodin za týden, v kilometrech je to velmi rozdílné, tepová frekvence se u něho pohybuje v rozmezí 60-80 procent MSF.
„Trénink směřující k těmto závodům účast v závodech samotných významně modifikuje kardiovaskulární profil amatérských maratónských běžců. Ti mají významně lepší rizikový profil, pokud jde o aterosklerózu, a nižší kalciové skóre, než je běžné ve srovnatelné populaci. Avšak při srovnání maratónských běžců s populací se stejně příznivým odhadovaným rizikem kardiovaskulární příhody v budoucnosti ( Framingham score) mají maratónci vyšší kalciové skóre. Tudíž se zdá, že samotný trénink má větší vliv na zlepšení rizikového skóre než na samotnou progresi aterosklerózy, a příznivý výsledek při odhadu individuálního kardiovaskulárního rizika může být zavádějící.“ Koronární kalciové skóre- ukazatel, který vytváří představu o vychytávání Ca++ iontů v aterosklerotických plátech koronárního řečiště. Obecně platí vztah: čím vyšší skóre, tím horší prognóza. Vyšetření je radiologické, pomocí CT, bezbolestné, trvá asi 10 minut)
„ Zvýše uvedeného tedy vyplývá, že příznivý rizikový profil ani absolvování zátěžového testu( zátěžové EKG, nejčastěji na stacionárním kole) s negativním výsledkem nemohou na rozdíl od kalciového skóre odlišit maratónské běžce s vyšším rizikem kardiovaskulární příhody. Navíc se zdá, že maratónský trénink nepředstavuje účinnou prevenci budoucích příhod u běžců s již vysokým kalciovým skóre.“ Lze říci, že absolvování běhů na delší vzdálenost bez adekvátního tréninku( „ vyšetření ultramaratonských běžců s nezvýšeným kalciovým skóre v průběhu a po závodu neukázala negativní reakci srdce, jeho cév, ani vyplavení biomarkrů v krvi jako sérového troponinu a atriálního natriuretického peptidu- BNP nebo NT-proBNP“) a adekvátních lékařských kontrol není bez rizika. A to jak náhlé smrti, tak vzniku obtížně léčitelných poruch srdečního rytmu( například chronická fibrilace síní), kteréžto již nedovolí další pokračování v takové fyzické zátěži, jako je vytrvalostní běh.
Není lépe tyto preventivní kontrolní vyšetření pravidelně absolvovat?
Je pro mne obtížné sledovat odezvu na nejnovější výsledky vědeckého zkoumání lidského těla. Výsledky ze světoznámých lékařských fakult. Hlavně těch, které se týkají našeho těla, jeho funkce, jak biomechanické, tak ve smyslu výživy a psychiky, a současně vidět či číst zkreslené informace v televizi , v tisku a na internetu. Pokusil jsem se alespoň některé falešné cesty poodhalit, snad udělat i něco osvěty tímto zamyšlením. Rád bych napsal více o praktických zkušenostech z oblasti funkce našeho těla, rehabilitace, diagnostiky a prevence. Není na to tentokrát prostor. Pokusil jsem se vyjádřit k těm nejpalčivějším problematickým pasážím v knize „Born to run“ a k tomu, co s tím bezprostředně souvisí.
© kuks 2008 | mapa | edit